Mysleli jste si, že vážné onemocnění a životní optimismus se tak trochu vylučují? Po přečtení rozhovoru s Janou Markovou, sedmadvacetiletou autorkou vítězného bezlepkového dortu, změníte názor. Jana trpí celiakií, což je celoživotní onemocnění projevující se jako zánět tenkého střeva. Jeho jedinou léčbou je bezlepková dieta, díky níž pozvolna dochází k zhojení a obnovení střevní sliznice.
Celiakie je částečně dědičné onemocnění. Vím, že jí trpí i váš bratr. Týká se tato potravinová intolerance i někoho dalšího z rodiny? Musíte se vy sama vyvarovat z důvodu alergie ještě nějakých dalších potravin?
Ano, je pravdou, že celiakie může být částečně dědičné onemocnění a jelikož ji máme s bratrem oba, tak je možné, že jí může trpět i někdo další v blízkém příbuzenstvu. Část rodiny se proto nechala otestovat - s negativním výsledkem. Bohužel jeden důležitý člen naší rodiny se před testy tak říkajíc schovává. Ať již ze strachu z diagnózy a z dodržování bezlepkové diety, nebo z jiných důvodů. Dělá mi to starosti, protože jde o blízkou, milovanou osobu a vím, kam vede neléčená celiakie. Proto doufám, že se tento člověk umoudří a nechá se brzy otestovat a já mu budu moc držet palce, aby se u něj celiakie nepotvrdila.
Co se týká alergie na další potraviny, musím se vyhýbat ještě některým ořechům a ovoci (broskve, nektarinky, kiwi apod.).
Jak dlouho jste již, Jano, nucena držet bezlepkovou dietu a jak se ve Vašem případě přišlo na toto onemocnění, u řady lidí diagnostikované bohužel pozdě, případně vůbec?
Bezlepkovou dietu držím od srpna 2012, tedy více než rok. Stejně jako u mnoho jiných celiaků byla i u mne tato diagnóza stanovena velmi komplikovanou cestou, i když příznaky jsem měla již od dětství. Jako dítě jsem byla malá a velice hubená, růst jsem ale později úspěšně dohnala. Za dob studií jsem začala trpět každodenními zažívacími obtížemi, později zácpami a nafouklým břichem, velkou únavou...
Pak bratrovi diagnostikovali celiakii (také celkem pozdě a bohužel s mnoha přidruženými zdravotními komplikacemi), a tak jsem se chtěla nechat také otestovat. Můj bývalý obvodní lékař mi ale testy odmítl udělat, protože jsou prý drahé. Domluvila jsem se tedy až na imunologii, kde mi, mimo jiné, provedli test i na poruchu štítné žlázy (z důvodu abnormální únavy). Výsledky jsem poté konzultovala s imunoložkou po telefonu a v té době došlo k omylu. Ona mi výsledky sdělila jako negativní (po pěti letech mi jiný lékař sdělil, že na testech z té doby jsem měla celiakii pozitivní a lékařka se dopustila velké chyby). Za měsíc mi u jiného lékaře zjistili autoimunitní zánět štítné žlázy.
Po šesti letech problémů s trávením, se zažíváním, s padáním vlasů, nezdravou bledostí, alergií, astmatem a s nafouklým (občas až těhotensky vypadajícím) břichem se u mě navíc objevila úporně svědivá vyrážka na loktech. Začala jsem navštěvovat kožní ordinaci, kde mi lékařka předepisovala různé kortikoidové mastičky. Po měsíci a půl nezabírající léčby jsem již měla osypané celé nohy i ruce a kožařka již nevěděla co se mnou.
Ze zoufalství jsem navštívila skvělého alergologa, který mi dal číslo na šikovnou a sympatickou kožní lékařku. Ihned mě přijala a po shlédnutí mého kožního trápení vyslovila domněnku Dermatitis herpetiformis Duhring (autoimunitní choroba podobná celiakii s kožními projevy). Toto potvrdil i odběr vzorku kůže, krve a nakonec i biopsie střev. Při gastroskopii mi zjistili zároveň i celiakii díky většímu poškození střeva. Po tomto zjištění jsem zahájila okamžitou a naprostou bezlepkovou dietu a zároveň vyloučila i jod z potravy (údajně dráždí vyrážku u Duhringářů). Jako zázrakem se mi během čtrnácti dnů ZCELA zahojila masivní vyrážka a již po pár dnech na dietě jsem se cítila velmi dobře.
Po sdělení diagnózy se snaží člověk obvykle zjistit co nejvíce informací o dané nemoci, ve vašem případě hlavně o nezbytné dietě. Kde jste získala potřebné informace vy? Poskytl vám je v dostačujícím množství lékař, nebo jste musela pátrat sama?
Znala jsem některé minimální základy bezlepkové diety díky bratrovi, ale vše ostatní jsem si dohledávala a zjišťovala sama. Některé věci mě dost překvapily. Kdo by očekával lepek třeba v cukru, koření či jogurtech? Najednou začínáte pronikat do světa hledání potravin bez lepku, zkoumání malých nápisů na obalech, čtení různých diskuzí…
Ale musím říci, že mě tento „životní styl“ baví. Jde o objevování netradičních druhů potravin, které by si jinak člověk nekoupil, poznávání nových chutí a vůní, radosti z dobře uvařeného jídla, zbavení se hromady nezdravých a umělých potravin, které si už prostě nikdy nedám...Od lékařů jsem žádné informace ohledně diety nezískala. Jsou časově vytížení, což je pochopitelné, a navíc se stále někteří domnívají, že stačí pouze vynechat mouku. Dokonce jsem se setkala s názorem jedné lékařky, že celiakie není žádná nemoc, ale módní výstřelek, že bezlepková dieta je nesmysl apod. Ale o tom se nemá smysl ani rozepisovat.
Nejvíce informací se dá dnes samozřejmě zjistit na internetu. Jsou zde stránky zaměřené na celiaky, bezlepkové recepty, blogy bezlepkářů. Pro mě velká pomoc v začátku byla i databáze VÚPP (Výzkumný ústav potravinářský Praha) se seznamem vyhovujících (testovaných) potravin bez lepku. Dále také zmíním katalog Celiatika, kde jsou uvedeny výrobky, které je možné objednat přímo do lékárny ve vašem městě, a dále ve větších městech fungují např. různá sdružení pro lidi s celiakií.
Velmi náročná musí být náhlá (ze dne na den) změna jídelníčku. Jak jste Jano tuto situaci zvládla vy? A chybí vám dodnes některé „zakázané“ potraviny?
Jak jsem změnu zvládla? Myslím, že dobře. Jen prvního půl roku se mi docela často zdály sny o nadýchaných rohlících :-). Ale jinak jsem se do diety dostala celkem rychle a zakázané potraviny si umím připravit v bezlepkové verzi, takže mi nic moc nechybí. Měla jsem vlastně jen jednu černou chvilku, a to když jsem se po stanovení diagnózy vydala na můj první bezlepkový „nákup“ do malé prodejny zdravé výživy. Stála jsem asi 10 minut před jediným malým regálkem s potravinami a říkala si: „To je jako všechno? A co budu jíst?!“.
Ale pak jsem se do toho vrhla po hlavě, protože jídlo strašně miluju a nesmířila bych se s tím, že mi nějaká dieta vezme požitek z jídla! Doma jsem si vypsala ze stránek VÚPP všechny bezlepkové mouky, mléčné výrobky, sladkosti, přílohy apod. a zjistila jsem, že spoustu těchto výrobků prodávají i v supermarketech. Doma jsem pak zkoušela nové a nové recepty. Nejdříve z bezlepkových směsí, později jsem testovala různé vlastnosti každé mouky a kombinovala je. Ale hlavně jsem si udělala pořádné zásoby bezlepkových surovin, abych vždy mohla připravit to, na co mám právě chuť.
Naši soutěž jste vyhrála s dortem, který jste pekla v bezlepkové formě poprvé v životě. Z toho usuzuji, že jste zdatná cukrářka. Z předchozího povídání vyplývá, že kulinářství se dá považovat i za váš koníček. V souvislosti s vařením by mne ještě zajímalo, zda doma připravujete jídlo ve dvou verzích, nebo se manžel stravuje spolu s vámi bezlepkově?
Doma vaříme výhradně bezlepkově. Jídlo chutná stejně jako to s lepkem, akorát je někdy finančně náročnější. Manžel má jednu SOS skříňku, kde byste našli pár lepkových dobrot, ale jinak se v naší kuchyni lepek nevyskytuje. Mám velké štěstí, že manžel je vyučený kuchař a nemá problém mě ve vaření vystřídat. Případně vaříme oba dva, kdo má na co chuť.
Vše kolem vaření jsem se naučila postupně sama, když jsme se s manželem k sobě nastěhovali. Manžel mi dal do vaření jednu skvělou radu a tu také posílám dále: „Neboj se toho, sníst se to dá (skoro) vždycky.“ A tak jsem se toho tedy nebála a metodou pokus/omyl sbírala zkušenosti v kuchyni. Nejdříve v té lepkové, později v bezlepkové. Zastávám názor, že cokoliv lepkového se dá udělat i v bezlepkové verzi, a není proto třeba si cokoliv odříkat.
Pro většinu bezlepkářů je vrcholem kuchařského umění upéct dobrý chléb a pečivo. Jak jste na tom s tímto artiklem vy? Pečete si chléb sama nebo raději kupujete hotový?
Dříve jsem výhradně pekla, dnes spíše peču, ale někdy i koupím záleží na časových možnostech. Kupované pečivo mi ale moc nechutná. Právě z časových důvodů jsem zkoušela co nejvíce zkrátit dobu přípravy pečiva a momentálně se mi při mých pokusech v kuchyni podařilo vyrobit bulky z amarantové a pohankové mouky, které se nemusejí nechávat kynout a jsou chuťově výborné. Zase mám o jednu radost navíc a recept samozřejmě brzy najdete i na vašem webu. Jelikož ale bezlepkové pečivo druhý den již není dobré, veškeré přebytky hned zamrazím a mám tak pečivo, ale třeba i buchty, k snídani vždy připravené.
Žijete v Písku – jak byste zhodnotila tamější nabídku bezlepkových potravin v obchodech? A existuje zde například restaurace, kam byste mohla zajít bez obav na oběd, večeři?
Dobré restaurace tady máme, ale žádnou, kam bych se šla bez obav najíst. Zkrátka v bezlepkovém vaření věřím sobě, manželovi a jedné mé šikovné kamarádce a tímto ji také zdravím :-). Samozřejmě v bezlepkové restauraci bych se jednou navečeřela ráda a jak budou přibývat noví a noví lidé s dietními omezeními, věřím, že zareagují i restauratéři a budou více přizpůsobovat své podniky právě tímto směrem.
Obědy si nosím sebou do práce a ohřívám je v mikrovlnce. Není to asi ten nejzdravější způsob, ale co se dá dělat. Jinak máme v našem městě jeden nebo dva menší obchůdky se zdravou výživou a dále je možné si objednat některé bezlepkové výrobky do lékárny, nebo si nakoupit zásoby v některém větším městě. Jako výhodu také vidím sortiment písecké masny, která má asi 70 procent výrobků bez lepku, takže sehnat zde například dobrou šunku bez lepku není problém.
Náročné bývá i stravování o dovolených. Vozíte si s sebou vlastní jídlo, třeba pečivo, nebo volíte destinace, kde není bezlepková nabídka v restauracích problémem?
Díky společné práci a povinnostem k našim zvířátkům můžeme s manželem vyrazit na dovolenou maximálně tak na 3 až 4 dny. Po diagnostikování celiakie jsme byli dvakrát na prodlouženém víkendu a pokaždé jsem měla předem domluvené, že si přivezu jídlo z domova a v kuchyni mi ho jen ohřejí. Nechtěla jsem riskovat chybu ve stravování s následkem zkažené dovolené. Ideálně s sebou vozím oblíbené rizoto, napeču si perník, který vydrží dlouho čerstvý, pak nějaký chléb, ovoce, zeleninu, sušenky apod.
Manžel se stravuje normálně v restauraci. Zatím jsem neměla štěstí, že by v námi navštívených ubytovacích zařízeních rozuměli významu a pravidlům bezlepkové diety, ačkoliv taková zařízení určitě jsou, jen my jsme tam ještě nebyli. V jedné restauraci mi třeba nabídli, že mi i bezlepkově uvaří… prý kuskus. Když jsem namítla, že se kuskus vyrábí z pšenice a ta se při bezlepkové dietě nesmí, kuchař se tomu divil.
Moc vám děkuji za velmi příjemný rozhovor a nejen za sebe mohu zajisté napsat, že se těšíme na slíbené recepty na našich webových stránkách. Pakliže chcete, můžete nyní využít prostoru a cokoliv dodat.
Napadá mne shrnout, co mi celiakie vzala a co mi naopak dala.
Vzala mi jen jídlo v restauracích a vyloučila z mého jídelníčku hromadu potravin, které mému tělu příliš neprospívaly – obsahovaly lepek, éčka, ochucovadla, konzervanty, zvýrazňovače chuti, barviva, levné náhražky skutečných potravin. Ničeho z toho ale nelituji, více mi toho totiž dala! Dala mi zdraví, nový a lepší životní styl, dobrý pocit z jídla, o kterém vím přesně, co obsahuje. Nové potraviny, chutě i vůně. Dala mi také možnost poznat nové a úžasné lidi, které bychom jinak nepotkali.
Závěrem bych všem čtenářům chtěla popřát pevné zdraví, dobrou chuť při bezlepkové dietě, pozitivní přístup k životu s malým omezením, podporu rodiny a přátel. Dále aby se problematika kolem celiakie více medializovala, aby se příznaky a jediná možná léčba (bezlepková dieta) dostaly více do povědomí lidí. Mnoho nemocných by se pak dříve diagnostikovalo a předešlo by se zbytečným zdravotním problémům.
