úvod Proalergiky.cz > Diskuzní fórum > Diskuze: veselé historky a kuriózní situace

veselé historky a kuriózní situace

proalergiky

2. 5. 2005
10:46

Vážení návštěvníci,
život s alergií nemusí být jen plný strachu, nepříjemností nebo bolesti. Mnozí z Vás určitě v životě zažili
situace, které Vás rozesmály nebo pobavily Vaše okolí. Budeme rádi, když se o své příhody „s alergií“ podělíte
s ostatními a pomůžete tak nahlížet na toto onemocnění také z jiného konce.

Jarka

14. 11. 2005
8:10

RE: veselé historky a kuriózní situace
Líbí se mi způsob jakým se díváte na toto nepříjemné onemocnění. Vždyť život by se měl brát takový jaký je i
když vždycky není úplně ideální.

Reagovat

Nahlásit nevhodný příspěvek

milan

20. 5. 2005
16:15

RE: veselé historky a kuriózní situace
Rád připojím veselou historuku "z natáčení".Tenkrát to moc vtipný nebylo, ale když na to teď
vzpomínáme, řehtáme se jako koně.
Můj kamarád - těžký astmatik se ženil.
Astmatický záchvaty u něj spouští i stres, což před tím netušil.
Všechno začalo v pohodě, nikde žádnej problém, jak to u svateb bývá. Ovšem jen do začátku obřadu. Už když
ženich vcházel s maminkou za zvuku hudby do sálu, bylo nám na něm něco divné. Byl bledý jako stěna, což
všichni přičítali nervozitě a pokašlával.
Oddávající začal s projevem a milý kamarád si začal nervozně rozepívat knoflíček u košile a barva jeho
obličeje se změnila na tmavě červenou. To už po sobě svatební hosté začínali pokukovat. Na slova oddávajícího
"berete si nevěstu dobrovolně?" se zničeho nic otočil a utekl ze sálu. Nastala panika a po chvíli
hrobového ticha (která však působila jako nekonečně dlouhá) za ním začali vybíhat svatební hosté. Ženicha jsme
našli venku dusícího se pod stromem. Naštěstí měla jeho máti u sebe jeho léky, které mu po několika minutách
zabraly. V obřadu se mohlo pokračovat a šťastní už tři roky.
Je fakt, že jsem byl na mnoha svatbách, ale tahle jednoznačně vyhrála a myslím, že na ni nikdo z hostů do
smrti nezapomene.

Reagovat

Nahlásit nevhodný příspěvek

Letilka

18. 5. 2005
20:45

RE: veselé historky a kuriózní situace
S tím pylem jsem zažila něco podobného,je to dost agresívní,ale Honzo teda to jste si dali!Žádný sex na
rozkvetlé louce!!!!A pod kvetoucími stromy!!!!!!!!

Reagovat

Nahlásit nevhodný příspěvek

Honza Š.

3. 5. 2005
12:39

RE: veselé historky a kuriózní situace
Jednou kdysi v počátcích mého pubertálního randění jsem byl se svojí přítelkyní u vody. Byl krásný letní den,
voda horká, my zamilovaní až na půdu… prostě pohoda. Celý den byl idylka sama. Nechybělo nám nic. Najednou na
nás přišla slabá chvilka plná vášně, víte jak to chodí :o) Rozhodli jsme se odplížit do nejbližšího
úkrytu…jenže nikde žádný nebyl. V takové chvíli moc nepřemýšlíte, rychle jsme sebrali svých „pět švestek“ a
zmizeli na nedaleké louce jejíž vysoká tráva slibovala skutečně hluboký zážitek. Když jsem partnerku něžně
povalil na záda všiml jsem si, jak z květů té přerostlé trávy padá pyl. Zdálo se mi to chvilku velice působivé
– skoro jakoby na nás sněžilo :o) – a věnoval se milostné předehře. Partnerka po chvilce jako by ztratila
koncentraci. Byla neklidná až najednou šeptem utrousila, že jí svědí záda. Snažil jsem se její nemístné
poznámky rozptýlit, ale marně. Pomalu se vtírala myšlenka, že není něco v pořádku (fuj, ještě teď z toho mám
husí kůži!) Hluboký zážitek se opravdu dostavil. Když se partnerka odlepila z uválené trávičky (ležela holými zády na zemi)byla její záda pokryta asi stovkou bílých svědivých pupínků. To byl bohužel teprve začátek. Začala kýchat a neskutečně slzila. Než jsem stačil partnerku jakkoliv politovat ucítil jsem na zádech také zlověstné šimrání. Nebylo na co čekat. Když jsem znovu balil našich „pet švestek“ otekly mi oči tak, že jsem vypadal jak pulec. Příroda byla proti nám. Všechno nás nesnesitelně svědilo. Během 5 minut jsme vyletěli z louky jak vyplašené koroptve. Osypaní, pošrábaní, uslzení, oteklí a polonazí. Všechno nakonec dopadlo dobře. Asi do hodiny jsme splaskli a jakž takž stabilizovali náš stav. Chyba byla samozřejmě v tom, že ani já ani přítelkyně jsme nevěděli, že jsme alergičtí na pyl v takové míře. Tak se stalo, že jsme s sebou neměli ani jakýkoliv lék což je pro mě dnes již
nepochopitelné. Byla to pro mě hodně nepříjemná zkušenost, ale dneska na ni vzpomínám s úsměvem. Honza

Reagovat

Nahlásit nevhodný příspěvek

Přispějte do diskuze

Příspěvky mohou vkládat pouze přihlášení uživatelé. Přihlásit se.

Vaše jméno
Obsah:
Obrázky:


Maximální velikost jednoho souboru je 2 MB.