Usedlíci bojují s astmatem, nově přistěhovalí častěji stonají. I to je daň průmyslového regionu. „Některé myšlenky se těžko prosazují,“ říká lékařka a ostravská zastupitelka Eva Schallerová z Radvanic. Ve své ordinaci má denně děti i dospělé, kteří mají zdravotní problémy kvůli tomu, co v okolí svého bydliště musí dýchat. Když se snaží prosadit některé myšlenky v zastupitelstvu, naráží často na nezájem.
Může pobyt ve znečištěném prostředí způsobovat vznik astmatu?
Určitě. Důležité je především to, jak dlouho v takovém prostředí pobýváte. Jsme teď v epicentru toho největšího spádu a největšího počtu alergiků. A ti nejtěžší astmatici se rekrutují z rodin, které tu už tři generace bydlí.
Jak zdejší životní prostředí působí na člověka, který se zde přistěhuje?
První rok je častěji nemocný, trpí na záněty průdušek a bortí se mu imunitní systém. To se stává i mému synovi, který žije už deset let mimo republiku a už odvyknul místnímu prostředí, přestože tady vyrostl a není astmatik. Jednu dobu žil v Curychu, pak v Belgii, teď je v Anglii a kdykoliv přijede, tak do několika dnů onemocní a po návratu trvá měsíc, než se z toho vzpamatuje. To je taková akutní reakce, když nejste zvyklý.
Může přistěhovavším hrozit i astma?
U těch, kteří zde žijí krátce, se to příliš nestává. Zejména ti nejtěžší astmatici a ty nejtěžší formy astma máme zjištěné u lidí, kteří tu bydlí hodně dlouho.
A co jejich děti? Mají se rodiče obávat o jejich zdraví?
Tak to je otázka, ale taková studie, která by se na tuto problematiku zaměřovala, zatím neproběhla.
Neproběhla?
Ne, a myslím, že ani neproběhne. Tady není vůbec žádný zájem dělat další studii.
Myslíte politický zájem?
Mám ten dojem. Například profesor Šrám měl nějaké návrhy a Akademie věd chtěla provádět další šetření a srovnávání, ale nemá to šanci na úspěch.
Tvrdíte tedy, že situace je neprůchodná.
Naprosto. A to přesto, že se do problematiky vložila různá občanská sdružení. Není vůbec zájem něco dalšího dělat, protože prý vše potřebné už víme.
Takže v tuto chvíli se můžeme pouze dohadovat?
Tak tak. Některé věci víme naprosto jasně, protože jsou průkazné, ale jinak se můžeme pouze dohadovat.
Průkazné tedy je, že nejvíce postižené jsou špatným životním prostředím děti?
Je průkazné, že v rámci nemocnosti to postihuje nejčastěji ty nejmenší. To znamená děti od nuly do dvou let věku, u nich je nemocnost obrovská. A co se týče astmatu, tak zde je čtyřikrát více dětských astmatiků než v ostatních místech republiky.
Které škodliviny konkrétně způsobují astma?
Hlavně malým a nezralým organismům škodí malé prachy a na nich navázané jedy a těžké kovy. To znamená, že neškodí jen ty velké prachy, které odfiltrují čističky. Velké prachy vám poškodí a podráždí hlavně horní část dýchacích cest. Daleko nebezpečnější, a na to jsou výzkumy po celém světě, jsou právě takzvané malé prachy. Ty nedráždí jen místně, ale pronikají i do plic a plícních kapilár. Víte, je prach a prach. Je rozdíl, jestli je ten prach prostý, nebo obohacený.
Teď se říká, že v Praze je stejná prašnost jako u nás. Neplatí to ale u jedů. Takže když vám prach pronikne do plic, bude vás dráždit, protože tam nepatří a vadí tam. Ale když vám tam pronikne malý prach s jedy plus těžké kovy, tak vám organismus vlastně otráví. Nejškodlivější je benzo(a)pyren. To je organická sloučenina, která je rakovinotvorná, mutagenní, ovlivňuje těhotenství, místně vyvolává poleptání sliznic. Nezáleží tedy, kolik máte prachu, ale co je na ten prach navázáno za jedy. A co se jich týče, tak máme primát úplně ve všem.
Myslíte ostravský obvod Radvanice?
Ano, speciálně Radvanice a Bartovice, kde těch jedů je nejvyšší počet.
Když člověk nemá možnost se odstěhovat, jakou jinou má možnost se proti znečištění bránit nebo snižovat riziko, že se u něho objeví astma čí dokonce rakovina? Zmínila jste čističky vzduchu. Funguje to?
Ano. Není ideální, aby člověk žil ve skleníkovém prostředí, ale je pravda, že v bytě máte polovinu toho, co je venku. Vždycky říkám pacientům, aby se dívali, jaká je hodnota znečištění. Takže pokud byste měl venku nějakých sto mikrogramů, není to ideální, ale dá se s tím žít. Jak ale přesahuje hodnoty dvě stě, tři sta a čtyři sta, tak je situace šílená. A vezměte si, že polovinu toho máte doma. V takovém případě si myslím, že v podobných lokalitách je vhodné na zimu čističky pořídit. Ne napořád, protože když si ze života uděláte skleník, tak pak nesnesete vůbec nic. Určitý imunitní trénink musí člověk podstoupit. Ale když máte malé dítě, které není schopné se nějak bránit, tak rozhodně docílí čističky efektu. Imunita člověku zraje až někdy do pěti let věku a aspoň tedy dítěti pomůžete odfiltrováním toho nejhoršího
Jak za tuto myšlenku bojujete?
Bohužel se mi nepodařilo v zastupitelstvu například prosadit, že by v určitých lokalitách měly být čističky ve školkách. Máme tu ozdravné pobyty, které Ostrava pořádá, což je to hrozně fajn, ale myslím si, že prioritně by se měly řešit tyto věci.
Co může ještě kromě čističek pomoct?
Tak nějaké oplachování sliznic, inhalátory. Já mám třeba i pozitivní přístup k solným jeskyním, i když mnozí moji kolegové ne. No a vyjíždět ven. I za cenu toho, že vyjedete ven a můžete mít zdravotní problém, pak se vrátíte a zas máte zdravotní problém. Pořád je lepší, když se tělo čistí byť třeba formou kašle nebo smrkání, než když do sebe neustále nasává jedy.
Přes špatné životní prostředí se v Radvanicích staví nové domky.
A často jejich majitele mám u sebe v ordinaci. A říkají mi, že netušili, jaká je to hrůza. A já na to: „A vy nečtete noviny?“ Oni na to. „My jsme si říkali, že to je přehnané.“ Pak zápasíme se zdravotními problémy, ale nakonec si zvyknou.
Jak dlouho tady žijete?
Třiatřicet let.
A vy osobně máte nějaké problémy?
Mám, jsem astmatik, ale klasický astmatik a můžu říct, že závisí na imunitní situaci organismu. Když jsem třeba ve zdravotní pohodě, tak mi smog tolik nevadí. Ale zrovna loni jsem měla dva zápaly plic a to jsem myslela, že se udusím.
Když třeba jdete kolem cesty a vidíte billboard ArcelorMittal „Odprašujeme Vám za miliardu korun.“ Co to ve vás vyvolává za pocity?
Upřímně jsem ráda alespoň za to. Letošní zimu jsme poprvé měli o trochu klidnější. Je pravda, že každá aktivita je dobrá a já jsem za ni vděčná. Můj názor je, že kdyby se podobné věci začaly dělat mnohem dřív, tak jsme nemuseli dopadnout tak, jak jsme dopadli. Kdyby mě politici vzali vážně už mnohem dřív, tak jsme nemuseli dojít tam, kde jsme. A kdyby nebylo studií Akademie věd, tak dodnes budou tvrdit, co tvrdili, že kdyby doktorka uměla léčit, tak ty děti jsou zdravé.
Možná začali podléhat i nátlaku veřejnosti.
Samozřejmě. Mladá generace místních lidí chce mít děti zdravé jako kdekoliv jinde. Díky nátlaku veřejnosti se konečně opravdu hýbeme dopředu
Víte, jak to je, protože došlo k nějakému nátlaku veřejnosti, respektive politici byli nuceni něco dělat, protože voliči volí politiky. Na druhou stranu je tady ekonomická lobby, která zaměstnává lidi v regionu, takže abych pravdu řekl, tak těm politikům to rozhodování příliš nezávidím. Protože jsou mezi dvěma mlýnskými kameny. Na jedné straně na ně tlačí lidé, kteří je volí a na druhou stranu jsou prostě podniky, které říkají, že když jim budou ustupovat, tak budou muset propouštět, protože budou muset více investovat.
A to mě právě mrzí, že to nevzali vážně dřív, protože teď je doba krize a ona nebyla vždycky. Ještě než propukla v roce 2008, tak v roce 2007 vydělal ArcelorMittal deset miliard čistého zisku a v tu dobu byla ideální doba a mohlo se investovat. Teď je to samozřejmě složitější. Já vím, že je krize, já nechci, aby lidé přicházeli o práci, takže musíme nalézt nějaký kompromis. Ale to, že problém smetete ze stolu, taky není ideální řešení. Prostě problém prostě existuje a má oba aspekty. Jak zaměstnanost, tak zdraví.
Vždycky se říká, že zdraví je na prvním místě. K čemu vám bude zaměstnání, když nebudete zdraví?
A to se svému okolí také snažím nějak vysvětlit, že aby ta zaměstnanost mohla nějak pokračovat, tak nemůžu mít nemocné lidi. Teď je situace taková, že dospělý si většinou nemůže lehnout, nemůže stonat, musí chodit do práce. Celková situace je pro něj hodně složitá. Doba je stresující a stres taky nedělá dobře. Ono se to těžko odhaduje, co bude dál. Ale každopádně vidím, že dospělí nejsou v dobrém rozpoložení.
Jiří Tomíček