Když se řekne alergie, vybaví se každému buď uslzený, usmrkaný a kýchající člověk v pylové jarní a letní sezóně, nebo svědivá kopřivka po některém jídle či nápoji. Méně často první odpovědí je ekzém nebo astma. Většinou už nikoho nenapadne, že by průjem, bolesti břicha, pálení žáhy nebo dokonce migréna, mohly být také projevem alergie. Největším rizikem pro rozvoj alergie je kojenecký ekzém, alergická rýma a astma. Říkáme tomu "alergický pochod". U 50-60 % dětí s ekzémem je riziko vzniku astmatu, u 35 % dětí či dospělých s alergickou rýmou je riziko dalšího vývoje astmatu.
Alergická onemocnění jsou známa od pradávna. Pojem alergie je dítětem právě končícího 20. století. V roce 1905 vídeňský dětský lékař použil tohoto výrazu poprvé a chtěl tím vyjádřit, že postižený alergický člověk „reaguje jinak“ a že alergická reakce je vlastně reakcí obrannou.
Dnes víme, že alergie je stav přecitlivělosti našeho organismu na podněty většinou zevního prostředí. Podmínkou je, že se musíme dostat do kontaktu s látkou, které vyvolává alergickou reakci opakovaně. V našem organismu se začnou vytvářet protilátky, které pak tuto reakci zprostředkují. Reakce je specifická, to znamená, že člověk reaguje nepřiměřeně, přecitlivěle vždy na určitý podnět nebo na skupinu podnětů. Těmto podnětům říkáme alergeny. Zareaguje prudce slzením, kýcháním, kašlem, dušností na kontakt s kočkou, ale ostatní zvířata například snáší. Kýchá době, kdy se do ovzduší dostávají pyly břízy, ale pozdější pyly trav, bylin mu již příznaky nevyvolávají. Alergie ovšem může být i mnohočetná a pak alergik reaguje na pyly různých druhů rostlin nebo nejenom na pyly, ale i na látky vyměšované roztoči nebo na hmyzí bodnutí včelou, vosou apod.
Nejčastějšími alergeny jsou roztoči v domácím prachu, pyly, vzdušné plísně, hmyzí jedy hlavně včel a vos. Početnou skupinu tvoří potravinové alergeny a léky.
Proč se stáváme přecitlivělými právě my a ne naši sousedi, kteří žijí v témže prostředí a podobným způsobem života ? Náklonnost ke vzniku alergického onemocnění, schopnost tvořit nadměrné množství alergických protilátek je vrozená. Tuto vrozenou dispozici ke vzniku alergie označujme jako atopii. Atopiků je mezi námi více než alergiků. Znamená to, že i když v sobě nosíme zvýšené riziko a tvoříme více protilátek, nemusíme ještě onemocnět. Počet alergiků, to jest těch, kteří trpí alergickou chorobou, nebo v životě alespoň jednou reagovali alergickou reakcí (např. velká reakce po bodnutí včelou) je asi 25 %, počet atopiků se odhaduje na 35–40 %.
Jaké jsou možnosti léčby
První zásadou je odhalit rizikového jedince a pokusit se preventivními opatřeními snížit riziko vzniku alergie (úprava bytového prostředí, zamezení kontaktu se zvířaty apod.)
Druhou zásadou je včas alergické onemocnění rozpoznat a určit příčinu, to jest rozpoznat alergen.
Třetí zásadou je možnost vakcinové léčby, která snižuje tvorbu alergických protilátek.
Čtvrtou zásadou je správný výběr léků.
Pátou zásadou je, že každý, u něhož se projevují příznaky s podezřením na alergii, má podstoupit alergologické vyšetření jehož cílem je odhalení příčiny a doporučení postupu v prevenci, léčbě. Alergolog doporučí také vhodnost alergenové vakciny.
Léky rozlišujeme na dvě velké skupiny:
1. Léky úlevové používané podle potřeby při obtížích.
- jsou to antihistaminika – léky, které blokují účinek látky, která se ve tkáních uvolňuje při alergické reakci a vyvolává příznaky
- úlevové léky, které uvolňují stahy průdušek při astmatu
2. Léky pro dlouhodobou léčbu, která má preventivní účinek a působí proti alergickému zánětu.
Zdroj: ordinace.cz, Prof. MUDr. Václav Špičák DrSc.
