Častý je rodinný výskyt těchto kožních či jiných alergických projevů. Onemocnění postihuje až 20 % populace a jeho projevy se mění s věkem.
Rodinný výskyt poukazuje na dědičnou (genetickou) dispozici k onemocnění, stále se zkoumá podíl vlivu životního prostředí, chemizace, životního stylu, kontaktu se známými alergeny (pyly, srstí zvířat, prachem, roztoči, potravinami…) na provokaci a průběh onemocnění.
U větší části nemocných je zjistitelná zvýšená hladina protilátek IgE celkově i hladina specifických IgE protilátek (tedy namířených proti konkrétnímu činiteli – např. kravskému mléku), jsou pozitivní i kožní alergologické testy. U těchto nemocných bývá onemocnění atopickým ekzémem spojeno se současným ev. následujícím jiným alergickým projevem – např. alergickou rýmou, astmatem, kopřivkami.
Základní vlastností kůže pacienta s atopickým ekzémem je nadměrná suchost způsobená nedostatečnou a odlišnou funkcí mazových žláz, nedostatečnou činností potních žláz a sníženou schopností vázat v kůži vodu. Hovoříme celkově o porušené bariérové funkci kůže. Zvýšená suchost vede ke svědění, následně škrábání a rozvoji typických příznaků. S porušenou bariérovou funkcí pak souvisí i zvýšená náchylnost zejm. k virovým (moluska, bradavice, opar) a bakteriálním infekcím kůže.
První příznaky atopického ekzému se mohou objevit kolem 2. měsíce věku, ale i není vyloučen nástup onemocnění kdykoliv později. Pro kojeneckou formu bývá typické postižení obličeje, krku, při těžším průběhu i trupu a končetin. Silné svědění způsobuje celkový neklid, dráždivost, neprospívání kojence.
V dětském věku se ekzémová ložiska přesouvají postupně do ohbí loketních jamek, zákolenních jamek, zápěstí, přetrvává výsev na kůži krku. Kolem puberty mohou tyto projevy zcela ustoupit.
Atopický ekzém dospělých zpravidla zůstává lokalizován na kůži víček, čela, rukou, krku, v období akutního zhoršení se vrací do ohbí kloubů, zápěstí, v těžkých případech ve kterémkoli věku generalizuje = postihuje většinu či celý kožní povrch.
Někteří pacienti s atopickým ekzémem mají pouze velmi drobné projevy – celkově suchou kůži, drobná bělavá olupující se ložiska v obličeji či na pažích (pityriasis alba), drobné praskliny pod ušními lalůčky či středem dolního rtu, jemné olupování kůže kolem rtů, ekzémy prsních dvorců, krajiny kolem konečníku, zimní olupování špiček prstů a chodidel, svědění kůže po zpocení či požití některých potravin a nápojů.
I při vymizení zjevných projevů atopického ekzému v pubertě přetrvává vyšší suchost a dráždivost kůže v dospělosti.
Podoba ekzémových ložisek je velmi různorodá – od silně svědících zarudlých lehce se šupících ploch přes splývající drobné papulky až puchýřky, mokvající zarudlá ložiska postihující kožní povrch v různě velkém rozsahu až po chronické suché zesílené plochy šedorůžové barvy se zvýrazněným kožním reliéfem a trvalým olupováním povrchu. Klinický obraz je závislý i na místě výsevu (obličej x končetiny), druhotné infekci, intenzitě škrábání, zevním ošetřování.
K provokaci výsevu atopického ekzému dochází působením souhry vnějších i vnitřních činitelů – potravy (platí zejm. u kojenců a malých dětí), kosmetických a mycích prostředků, působení vzdušných alergenů (prach, pyly, roztoči v domácím prachu, srsti a odloučené kožní buňky zvířat, peří, spóry plísní, kouř z cigaret, výfukové zplodiny…), ročního období, nevhodného oděvu, zpocení, stresu, slunění, hormonálních výkyvů (menstruace, těhotenství, puberta). Některé provokační faktory lze objasnit alergologickým vyšetřením, na prvním místě však zůstává vlastní pozorování pacienta či jeho rodičů – zhoršení po přidání některé potraviny, změně prostředí, při kontaktu se zvířaty. Ne všechny dráždivé faktory lze v současné době objasnit nějakým testem – stále jsme limitováni dosaženým stupněm poznání a výzkum v oblasti atopického ekzému i laboratorních metod stále probíhá. Pokud pacient (rodič) zjistí zhoršení např. po určité potravině, je nutno se jí vystříhat, přestože je laboratorní alergologické vyšetření negativní – některé potraviny dráždí, aniž by způsobovaly pravou alergii. Nejčastějšími alergizujícími potravinami jsou kravské mléko, vejce, sója, arašídy, ryby, ořechy, citrusy, kivi, rajčata. Konzumaci těchto potravin dočasně nedoporučujeme ani matkám kojícím dítě s atopickým ekzémem.
Léčba atopického ekzému je v současné době symptomatická – tedy namířená proti projevům onemocnění, ne příčině. Spočívá v podávání léků zevních, vnitřních a v úpravě životosprávy.
V zevní léčbě hraje zásadní roli obnova porušené bariérové funkce kůže – tedy intenzivní doplňování chybějící vody a tukových složek.
Využíváme tzv. emoliencií-tělových mlék, krémů s různě vysokým podílem vody a tuku, mastí, olejových koupelí. Nabídka přípravků je velmi široká, lze doporučit spíše přípravky bez bylinných extraktů (heřmánku, měsíčku, tea tree, propolisu), barviv, parfemace a konzervačních látek.
Některá emoliencia obsahují navíc dezinfekční přísady, protisvědivé přísady a látky schopné aktivně vázat vodu v kůži (ureu, kys. mléčnou), vitamíny, panthenol, stopové prvky. Pacienti s projevy atopického ekzému by měli kůži promazávat i v klidovém období, minimálně po očistě kůže, kdy s nečistotami umyjí i přirozený ochranný kožní film, optimálně častěji.
Při akutním výsevu ekzému zpravidla samotné promašťování nestačí. Pak je nutno přidat diferentní léky na ekzémová ložiska – v prvé řadě kortikoidy zpravidla v sestupném dávkování. Při vhodném výběru a dodržení zásad použití je lze považovat za velmi bezpečné. Je nutno zdůraznit, že neslouží jako náhrada základního promazání kůže. Pro oblasti obličeje a krku jsou novější možností pro děti od 2 let topické imunomodulátory – pimekrolimus a takrolimus.
Jejich použití se od kortikoidů liší, předpis je omezen na odborné kožní lékaře. Dle dalších komplikací se přidávají antibiotika v mastech, krémech a roztocích, dezinfekční přísady. Stále se využívají s velmi dobrým efektem nekortikoidní prostředky tzv. barevné terapie – roztoky organických barviv, dehtové preparáty, ichtamol pro svůj protisvědivý a protizánětlivý účinek.
Do kategorie zevní léčby lze zařadit i světloléčbu – vystavení kůže cílenému působení UVA ev. UVB paprsků. Léčba probíhá za pečlivých kontrol dávek a účinků na odborných dermatologických pracovištích.
V celkové léčbě mají své místo antihistaminika – léky k tlumení alergie a svědění, lepší efekt na svědění mají sedativní preparáty, které však snižují pozornost a soustředění. Podle potřeby a komplikací se využívají k léčbě antibiotika, antivirotika, při velmi těžkém průběhu ekzému kortikoidy celkově, imunosupresiva (azathioprim, metotrexát, cyklosporin A).
Režimová opatření zahrnují úpravu domácího prostředí (omezení prašnosti, chovu domácích zvířat, nahrazení peřin dekami s um. výplní), vhodné oblékání k zamezení pocení kůže, dietní opatření s ohledem na zjištěné alergie a individuální citlivost, velmi šetrné mytí kůže a denní promazávání. U starších pacientů pak dostatek odpočinku a zvládnutí stresu. Dle možností využití příznivých účinků klimatických pobytů u moře či v horském prostředí nad 1500 m n.m.
MUDr. Daniela Kaňovská
