Řada z nás (někteří bohužel s velkou naivitou, jak se ukázalo v praxi), očekávala pozitivní přínos novely vyhlášky č. 107/2005 Sb., o školním stravování, která měla upravit do té doby nejednoznačný, a na vůli konkrétních zřizovatelů a jejich zaměstnanců závislý, přístup školních a „školkových“ jídelen k dětem s potravinovým omezením. V platnost vstoupila zmiňovaná vyhláška sice již 1. února 2015, ale změny ve většině jídelen nastaly až 1. září, spolu s novým školním rokem. Často bohužel k horšímu.
Klíčové novinky ve vyhlášce
Změny v dietním stravování uvedené v novele vyhlášky lze shrnout do následujících bodů:
- Jídelny mohou legálně připravovat dietní stravu.
- Nejedná se o povinnost, ale pouze o možnost.
- Poplatek za dietní stravu se stanoví na základě cen dietních potravin.
- Dietní stravování podléhá kontrole nutričního terapeuta.
Pojďme si přiblížit, co tyto čtyři body znamenají pro nás, rodiče dětí s potravinovým omezením, v praxi.
- Jestliže natrefíme na školní či školkovou jídelnu, která je ochotná vařit našemu potomkovi bezlepkovou, bezlaktózovou či bezmléčnou stravu (tato tři omezení jsou nejčastější) příp. jinou dietu, a to i po novelizaci vyhlášky o školním stravování, buďme šťastní! Proč? Protože tak činí na základě vlastní vůle a vlastně jim to přidělává pouze starosti a finanční náklady navíc (chtějí-li jídelny vařit dietní stravu, je nezbytný odborný dohled nutričního terapeuta, jehož práci musí samozřejmě honorovat), v čemž nás ujistila i paní Jana P., která nahlíží na problematiku dietního stravování z druhé strany: „Za nastalou situaci můžeme „poděkovat“ našim zákonodárcům, kteří nastavili takové podmínky, že by hospodářka školy/školky musela být blázen, aby vařila diety. Dělám hospodářku v MŠ 20 let a téma diety je nyní naší noční můrou. A věřte tomu, že to není naší neochotou ani leností“.
Poděkujme tudíž, alespoň v duchu, těm zařízením, která přípravu takových jídel zajišťují, neboť svým vstřícným přístupem nám ušetří spoustu času, který, místo dennodenního vaření několika pokrmů, případně i pečení domácího pečiva, můžeme strávit např. hraním si s dětmi či se věnovat svým zájmům.
- Domluvíme-li se se školským zařízením na možném dietním vaření, následuje další fáze – dohodnout se na ceně, která bude akceptovatelná oběma stranami. Zkušenosti vás, našich čtenářů, o jejichž sdílení jsme požádali, se značně různí. Existují jídelny, které vaří za stejnou cenu jak pro většinové zdravé strávníky, tak i pro „dietáře“, ale i ty, které si za svou „práci navíc“ nechají připlatit. Někdy i více, než se rodičům zdá únosné, o čemž svědčí např. zkušenost paní Leony H: „Dnes mi ve školce řekli, že pakliže budou dcerce vařit dietně (celiak), bude mne denní strava stát 80 Kč. Mají na to vůbec právo?!“ Mají. Cenu si stanovuje každé školské zařízení samo, resp. se řídí výše uvedenou vyhláškou o školním stravování, která říká: „Pro jídla poskytovaná v rámci dietního stravování se finanční normativ stanoví podle cen potravin, které daná dieta vyžaduje“. Pro ty, co přesně nevědí, co si pod pojmem finanční normativ představit – vyhláška č. 107/2005 Sb. a její následné novely stanovují finanční normativ, resp. finanční limity, ve kterých se stravné (finanční náklady na nákup potravin, které hradí rodiče) musí pohybovat, samozřejmě v závislosti na věku dětí. Pro pětileté dítě navštěvující MŠ to jsou např. tyto částky – přesnídávka 6 až 9 Kč, oběd 14 až 25 Kč a svačina 6 – 9 Kč.
- Poslední bod – nejčastější „kámen úrazu“. Nutriční terapeut, díky němuž, resp. zřízení tohoto „článku“ ve speciálním stravovacím řetězci, ztroskotává dietní stravování v řadě školských jídelen, kde do této doby nebyl problém dietní jídlo uvařit, často i pro jedno jediné dítě. Řada škol a školek totiž nemá peníze na to, aby si jeho služby zaplatila, resp. finanční prostředky shledává užitečnější a prospěšnější využít jinak. A nemůžeme jim to mít tak úplně za zlé. Je samozřejmě jasné, že každá škola a školka nemusí mít svého nutričního poradce, pokud by se dietní stravování rozhodla umožnit, ale že by se v praxi jednalo pouze o externistu, který by se školou spolupracoval. Co se týče vzdělání, je požadováno, aby dotyčný zájemce splňoval odbornou způsobilost danou zákonem č. 96/2004 Sb., § 15, tedy mít vystudovaný příslušný obor na SŠ, VOŠ či bakalářský obor dietní sestra či dietní terapeut. Možná spolupráce je např. s výživovým specialistou v blízké nemocnici.
Přístupy školek a škol se různí
Přístupy jednotlivých školských zařízení k dětem s potravinovým omezením se velmi liší. Dotazované maminky se setkaly s celou škálou odpovědí při zjišťování možností stravování jejich potomka. Podívejte se sami:
1/ Dietní vaření ano, za stejnou částku jako pro ostatní. Nevidíme v tom problém.
Ideální reakce, kterou by si přáli slyšet všichni rodiče. Ombudsmanka Anna Šabatová v tiskové zprávě z 24. 8. 2015 uvádí, že se tak prý děje ve více jak 90 % případů. Bohužel zkušenosti rodičů dětí s potravinovým omezením hovoří jinak.
2/ Ano, jsme schopni vařit vašemu dítěti dietně, zajistíme suroviny, ale je nutné počítat s vyšší částkou za stravu.
I přes vyšší částku si pořád myslím, že tento přístup lze ohodnotit jako vstřícný, oproti jiným. Každý z nás ví, že jakákoliv dieta, bezlepková obzvláště, je drahá a ceny výchozích surovin jsou několikanásobně vyšší, než těch běžných.
3/ Jsme ochotni uvařit vámi požadovanou dietní stravu, ale speciální suroviny nám dodejte vy, abychom s tím neměli tolik starostí. Příp. dovětek – my uvaříme, ale speciální chléb a pečivo nejsme schopni zajistit, potřebujeme, abyste zařídili vy sami.
Další z možných alternativ, kterou většina rodičů vcelku ráda akceptuje. Stále se jedná o podstatné ulehčení dennodenních starostí. Pečivo není problém napéct ve větším množství a následně po jednotlivých krajíčcích či kusech zamrazit a pak dodávat jídelně.
4/ Nejsme schopni vašemu potomkovi dietně vařit, ale vámi donesené jídlo mu ohřejeme a podáme tak, aby jedl spolu s ostatními dětmi.
Pro některá zařízení, obzvláště školky, kde se stravuje asi nejvíce dětí s potravinovým omezením (např. alergie na mléko se stoupajícím věkem odeznívá) není problém zřídit speciální ledničku a mikrovlnnou troubu, příp. sporák, díky kterým by paní učitelky alergikům a dětem s intolerancí potravin jejich donesené jídlo skladovaly a v době oběda ho i ohřály, když to v běžné kuchyni na základě hygienických norem nelze, o čemž svědčí zkušenost paní Michaely P.: „V naší školce se jídlo vydává v přípravné kuchyňce v každé třídě. Paní ředitelka koupila do všech 9 kuchyněk malou ledničku a mikrovlnnou troubu, takže já ráno předám učitelce tašku s popsanými krabičkami a v době podávání jídla to synovi jen ohřejí“.
5/ Nejsme schopni zajistit vašemu potomkovi dietní stravu a není ani v našich možnostech mu vámi donesené jídlo ohřát.
Jestliže jste narazili a škola či školka odmítají speciální stravu nejen připravovat, ale zajistit i její ohřívání, zkuste na ni apelovat znovu, a to i s pomocí vyjádření veřejné ochránkyně lidských práv Anny Šabatové, která se k tomuto problému vyjádřila zcela jasně: „Pokud školka odmítne připravovat speciální dietní jídlo dítěti se zdravotním postižením (např. s nesnášenlivostí lepku apod.), musí k tomu mít objektivními důvody, z nichž bude zřejmé, že by tento požadavek znamenal pro školku nepřiměřené zatížení (například z důvodu kapacity prostor, technického vybavení, personálu). Školka v takovém případě nesmí začít na rodiče vyvíjet nátlak, aby dítě docházku do školky ukončilo. Naopak, je povinností školky hledat a přijmout jiné opatření, zejména umožnit, aby si dítě nosilo z domu vlastní dietní jídlo, které mu školka v době oběda ohřeje. Pokud by totiž školka odmítla i donášku vlastního jídla, fakticky by úplně znemožnila stravování, což by znamenalo porušení školského zákona a antidiskriminačního zákona“.
Tentokráte jsme ještě více než kdy jindy zvědaví, na vaše zkušenosti. Budeme rádi, když se o ně s námi podělíte v rámci komentářů!
