Atopický ekzém (atopická dermatitida, AD) je chronické recidivující onemocnění kůže, jehož charakteristickým rysem je intenzivní svědění. AD lze označit jako nepřiměřenou (nadměrnou) reakci organismu na látky v okolním prostředí. Často je spojen s ostatními příznaky atopie – alergickou rýmou, astmatem, potravinovými alergiemi.
Výskyt v populaci se odhaduje na 20–30 %. Nejčastěji se projeví již v kojeneckém a předškolním věku, ale ani pacienti diagnostikovaní až na prahu dospělosti či v dospělém věku nejsou vzácností. Velmi častý je rodinný výskyt – u rodičů stižených některým alergickým onemocněním (byť krátce v dětství) je vyšší pravděpodobnost, že jejich dítě onemocní atopickou dermatitidou.
Začarovaný kruh v podobě škrábání
Kožní projevy mohou být velmi různorodé. Základním znakem AD je suchost a silné svědění kůže nutící ke škrábání. Škrábání vede k aktivaci působků uvolněných z kožních buněk a následnému rozvoji zánětu. Zánět opět vede ke svědění kůže a bludný kruh se uzavírá.
Cílem léčby je tento cyklus přerušit. Každý z používaných léků zasahuje v jiném místě tohoto cyklu a zpravidla je nutná kombinace různých prostředků – zejména při akutním vzplanutí AD.
Oslabený ochranný „štít“ pokožky
Pacienti nemocní AD mají ve srovnání se zdravými lidmi nízký obsah přirozených lipidových (tukových) složek v kůži, jejich kůže je zvýšeně propustná – hovoříme o porušené kožní bariéře. Kromě nižšího obsahu lipidů navíc podstatně rychleji ztrácí vodu přítomnou ve svrchních vrstvách kůže. Kvůli zvýšené propustnosti kůže působí látky z vnějšího prostředí více než na kůži zdravých lidí. Častější je zvýšené množství bakterie Staphylococcus aureus (zlatý stafylokok), což působí další dráždění kůže.
Změny v množství lipidů, vody i propustnosti jsou prokázány i u pacientů, kteří jsou zhojeni, pouze jsou méně výrazné, než v období akutního zhoršení. Kůže atopika tedy potřebuje péči i v období zdánlivého klidu. Suchost kůže a náchylnost k podráždění přetrvávají celoživotně i u těch pacientů, kteří měli AD pouze v dětském věku a v dospělosti nemají žádná další alergická onemocnění.
Promazáváním k obnově bariéry
Základem péče o atopickou kůži jsou takzvaná emoliencia – zevní prostředky, které zabraňují ztrátám vody z povrchových vrstev kůže, zlepšují udržení vody v kůži a doplňují obsah lipidů. Tímto mechanismem zlepšují funkci kožní bariéry – tedy základní vlastnosti přibližují kůži zdravé. Měla by se používat vždy po koupeli, optimálně však několikrát denně. Známe je ve formě mlék, krémů, mastných krémů a mastí. Neobsahují hormony ani antibiotika. Volba emoliencia se řídí snášenlivostí a aktuálním stavem kůže. Příznivý vliv mohou mýt olejové přísady do koupele, které posilují účinek emoliencií, ale nemohou je zcela nahradit.
Bez klasických léčiv to někdy nejde
Tzv. diferentní léčiva nanášená na pokožku – tedy lokální kortikoidy, topické imunomodulátory, antibiotika, antiseptické přípravky, dehtové preparáty ordinuje lékař na základě zhodnocení stavu pacienta, jeho věku, individuální snášenlivosti, lokalizace ekzému a jeho stadia.
V případě závažné formy AD či závažných komplikací je zevní léčba podpořena celkovou terapií – antibiotiky ke zvládnutí infekčních komplikací, antihistaminiky, která tlumí alergie a částečně svědění (zde mají lepší protisvědivý efekt antihistaminika starší, která jsou celkově tlumivá), v závažných případech léky, které tlumí imunitní odpověď celkově (celkově kortikosteroidy, imunosupresiva).
Troška umělého sluníčka
U pacientů, kteří pozorují spontánní zlepšení v letních měsících a dobře reagují na mírné slunění je možnou léčebnou metodou fototerapie (světloléčba), při níž dochází k řízenému „opalování“ umělým zdrojem UVB nebo UVA záření na specializovaných pracovištích za pravidelných kontrol pacienta odborným zdravotnickým personálem. Cílem léčby není získání bronzového opálení jako v soláriu, ale potlačení zánětlivých změn v kůži, tedy zmírnění svědění a prodloužení klidového stadia ekzému. Tento typ léčby je časově poměrně náročný, využívá se zejména k terapii pacientů s chronickými formami ekzému, které postihují rozsáhlou část kožního povrchu.
Při vážných stavech do nemocnice
Pacienti s AD jsou zpravidla léčeni ambulantně, přesto se může onemocnění zhoršit natolik, že je nutný pobyt v nemocnici. O umístění v lůžkovém zařízení ošetřující lékař uvažuje zejména při rozsáhlém postižení kožního povrchu, infekčních komplikacích, kombinaci s dechovými obtížemi nebo neúčinnosti ambulantní péče. Hospitalizace je přínosná i tehdy, pokud pacient bydlí ve velké vzdálenosti od vybraného ambulantního zařízení a časté dojíždění je při akutním zhoršení nezvladatelné. Děti i dospělé je zpravidla při hospitalizaci možno řádně komplexně dovyšetřit, pomoci rodičům či pacientovi správně zvládat techniku ošetřování kůže a zásady dietního stravování. U dospělých působí příznivě i klid na lůžku, odfiltrování pracovního stresu.
Do lázní nebo k moři
Neposlední možností, zejména při kombinaci AD s astmatem či sennou rýmou, je lázeňská léčba. Tuto mohou absolvovat pacienti od 3 do 6 let v doprovodu rodičů, děti a dospívající mají zajištěnou péči vychovatelů a učitelů. Lázeňská léčba spojuje účinky klimatického pobytu v čistém prostředí, inhalací, dietního a rehabilitačního programu, koupelí, intenzivní zevní péče, světloléčby, bylinných pitných a koupelových kúr.
Pro pacienty dětského a dorostového věku s atopickou dermatitidou a pacienty s kombinovaným alergickým onemocněním pořádají některé zdravotní pojišťovny ozdravné přímořské pobyty v délce několika týdnů, na kterých se finančně výrazně spolupodílejí. Kritéria zařazení dítěte do tohoto programu si stanovuje každá ZP samostatně.
