Základním problémem atopické kůže je nadměrná suchost, proto i základem zevní léčby zůstává velmi šetrný hygienický režim a intenzivní promazávání kůže indiferentními prostředky.
Standardní péče o pokožku s ekzémem
K mytí doporučujeme přiměřeně teplou vodu, ne příliš dlouhé máčení kůže , olejové mycí a koupelové přísady, ev. nedráždivá mýdla a syndety („mýdla“ odlišného chem. složení a vlastností než běžná toaletní). Podle stupně suchosti, lokalizace a individuální snášenlivosti volíme promašťovací prostředky minim. 2× denně, dle potřeby i častěji. Z kosmetického hlediska pacienti často volí méně mastné, více hydratační prostředky ráno ev. během dne, mastnější krémy, masti pak na noc. Suchost kůže vede ke svědění, následně škrábání a rozvoji ekzému.
Antihistaminika nesedativní (léky proti alergii, které neovlivňují bdělost )mají při tlumení svědění podružný význam ve srovnání s tzv. emoliencii , tedy zevními prostředky pro zvláčnění, promaštění a hydrataci kůže. Tuto základní péči by pacienti s atopickým ekzémem měli dodržovat i v klidovém bezpříznakovém období . Častou chybou je vynechání tohoto režimu po odeznění příznaků ekzému nebo spoléhání na tabletku, která by vyřešila problém svědění kůže bez další péče.
Když se kůže zhorší
V případě zhoršení stavu, kdy samotné promazávání nestačí ke zvládnutí obtíží, přidáváme tzv. diferentní léky. Pomineme- li klasické „barevné“ preparáty, které mají stále své místo v léčbě, pak léky první volby jsou kortikoidní roztoky, mléka, krémy, masti. Mají poměrně rychlý nástup účinku, lze vybrat vyhovující a kosmeticky přijatelnou lékovou formu.
Kožní lékař vybírá na základě fáze ekzému, jeho lokalizace, trvání, věku pacienta, individuální snášenlivosti vhodný preparát. Podle toho, jak se ekzém mění , mění se i typ a forma kortikoidů u téhož pacienta. Tedy- lékař reaguje na měnící se stav, nezkouší masti, jak se často laikům zdá.
Kortikoidy
Kortikoidní léčiva se aplikují maximálně 2×, častěji 1× denně, ev. v režimech s vynechanými dny vždy pouze po dobu nezbytně nutnou. Strategii použití opět ordinuje kožní lékař. Základní terapie emoliencii zůstává i při léčbě kortikoidy. Při dodržení dávkování, délky léčby lze považovat kortikoidy za bezpečné léky. Nežádoucí účinky se projevují zejm. při dlouhodobém použití kortikoidů nesprávné síly v nevhodných lokalizacích (silný kortikoid na obličeji, krku, v podpaží, kdekoliv u malých dětí…), je nutno zmínit atrofii (ztenčení) kůže, rozšířené žilky, strie (pajizévky), vznik nežádoucího ochlupení, zhoršení či provokace akné. Z celkových příznaků pak vliv na celk. hormonální situaci organismu, zpomalení růstu- tyto účinky však nejsou v literatuře při správném použití potvrzeny.
Imunomodulancia
Léky druhé volby jsou lokální imunomodulancia – pimecrolimus a tacrolimus. V současné době je v ČR dostupný pimecrolimus v krému pro léčbu dětí s mírným až středním atopickým ekzémem obličeje a krku od 2 let věku. Tacrolimus je dostupný v 1% koncentraci v masti a je indikován pro léčbu těžkého atopického ekzému obličeje a krku mladistvých od 16 let a dospělých. Oba preparáty předepisuje pouze kožní lékař a jsou za určitých podmínek částečně hrazeny zdravotními pojišťovnami. Pimecrolimus se kůží téměř nevstřebává, tacrolimus se poškozenou kůží vstřebává, nepoškozenou téměř ne. Z lokálních nežádoucích účinků je nutné jmenovat zarudnutí, pálení kůže trvající minuty až desítky minut – postupně odeznívá v řádu dní, popisuje se i zvýšený sklon ke kožním infekcím. Pokud není efekt těchto léků dostatečný, opět se kombinují s kortikoidy. V letním období je nutné připomenout nutnost ochrany kůže ošetřované pimecrolimem a tacrolimem před UV zářením. Léčbu těmito prostředky nekombinujeme se sluněním a rovněž se nedoporučuje dlouhodobá nepřerušovaná léčba.
Antiseptika
Léčba atopického ekzému bývá doplněna antiseptiky ev. antibiotiky pro přítomnost zvýšeného množství bakterie staphylococcus aureus na kůži nebo pro hnisavé komplikace po rozškrábání ekzému. Antiseptické přísady bývají i součástí olejových koupelí.
V léčbě těžkého atopického ekzému se kromě popsaných forem zevní léčby navíc využívá ještě fototerapie (světloléčba)- cílené vystavování kůže UV paprskům z umělých zdrojů na specializovaných pracovištích pod odborným dohledem. Světloléčba probíhá v kombinaci s klasickou zevní, často i vnitřní léčbou v závislosti na stavu a věku pacienta.
