Infolinka 541 212 450


Anafylaktický šok – nejzávažnější projev alergie a možnosti pomoci

Arašídy, jeden z typických alergenů schopných vyvolat anafylaktický šok (ilustrační foto: Dreamstime.com)

Arašídy, jeden z typických alergenů schopných vyvolat anafylaktický šok (ilustrační foto: Dreamstime.com)


Donedávna jsem o anafylaktickém šoku měla pouze základní informace. Věděla jsem, že k němu dochází, znala zásady první pomoci, ale nikdy jsem se s ním nesetkala v praxi.  A až do minulého víkendu jsem si ani nepomyslela, že tomu bude jinak. Ovšem člověk míní, pánbůh (osud, příroda…) mění. Před pár dny jsem poprvé v životě poskytovala opravdovou první pomoc a měla jsem proti sobě zrovna tohoto protivníka. Protože se do stejné situace můžete kdykoliv dostat i vy, pojďme si společně říci, co to vlastně anafylaktický šok je, za jakých okolností se s ním můžeme setkat a jak dotyčnému alergikovi poskytnout první pomoc.

Anafylaktický šok – „letní“ strašák

Anafylaktický šok neboli celkovou alergickou reakci organismu, která může způsobit i smrt jedince, má většina z nás spojenou s bodavým hmyzem, jehož hlavní sezóna bývá typická pro parné léto (ač aktivita tohoto řádu členovců je od jara do podzimu). Ovšem nejen včely, vosy a sršně nám mohou značně znepříjemnit život.

Anafylaktický šok může způsobit i mnoho běžně konzumovaných potravin. Konkrétně velmi silné reakce mohou nastat u disponovaných jedinců po konzumaci arašídů (burských oříšků, semen podzemnice olejné), řady druhů sladkovodních i mořských ryb, korýšů, měkkýšů, ale i lupiny (obilnina) či obyčejného celeru. Tyto reakce vyvolávají bílkovinné alergeny, které naše tělo považuje za nepřátelské cizorodé látky. A aby toho nebylo málo, anafylaktický šok prokazatelně nastal i po barvení vlasů.

Projevy mohou zasáhnout celé tělo

Jak poznáme, že se nejedná o běžnou alergickou reakci na potravinu, příp. klasické bodnutí hmyzem, ke kterým dochází denně? Typickým příznakem anafylaktického šoku je velmi rychlý nástup zdravotních komplikací po kontaktu s alergenem, a to v řádu několika sekund až minut, zcela výjimečně déle. Obecně platí, že čím rychleji se příznaky objeví, tím horší průběh můžeme očekávat. Konkrétně se jedná o následující projevy:

  • kožní reakce – zarudnutí, svědění a pálení pokožky (hlavně dlaní, třísel, obličeje i ušních boltců)
  • svědění, brnění a pálení jazyka a rtů, pocit cizího tělesa v krku
  • problémy s dýcháním – dušnost, zhoršené dýchání a polykání, sípavý dech, nemožnost se dostatečně nadechnout, astmatické záchvaty
  • trávící obtíže – bolesti břicha a podbřišku, žaludeční křeče, zvracení, průjmy, resp. mimovolní úniky stolice aj.

Pakliže v této fázi nedojde k podání léků tlumících projevy alergické reakce, může dojít k plnému vyvinutí anafylaktického šoku, který se může projevit nejprve poruchami senzorických funkcí, následovaných zrychlenou srdeční činností, poklesem krevního tlaku, poruchami vědomí a selháním oběhového systému, včetně zástavy dechu. Nejvyšší riziko je u osob se srdečními problémy či postižením průdušek.

Prevence – existuje vůbec?

Příklad kartičky alergika, kterému hrozí anafylaktický šok

Za primární prevenci lze v tomto případě považovat vyhnutí se možnému střetu s alergenem. Což ovšem, jak se zajisté shodneme, bohužel není vždy pouze v našich silách. A to ať se jedná o pozření alergenní potraviny (dietní chyby se prostě stávají, obzvláště v rámci veřejného stravování mimo domov), příp. kontakt s bodavým hmyzem či jinou látkou anafylaktický šok způsobující.

Co dalšího by mohlo pomoci? Napadají mne průkazky pro alergiky. Před lety jsem se setkala s možností jejich vystavení u alergologa, ovšem masivnější rozšíření jsem nezaznamenala. Spíše naopak – poněkud se na ně zapomnělo, o čemž mě přesvědčila anketa proběhlá mezi 194 potravinovými alergiky, jejíž výsledky jsou uvedeny níže.

Obzvláště pro cesty do ciziny si myslím, že je to dobrý nápad. Obdobné průkazky jsou běžné u diabetiků, mají je někteří astmatici, ale i lidé, u nichž hrozí anafylaktický šok, jenž je opravňuje mít injekční pero sebou na cestě do zahraničí, zejména, cestuje-li letecky. Tak proč ne i všichni alergici? Je mi samozřejmě jasné, že nemocnému, kolem kterého projde „ignorant“ považující ho za člověka, který „přebral“, nepomůže žádná kartička, ale minimálně přivolaným záchranářům bude užitečná. V řadě případů jde o minuty, které rozhodují o dalším životě alergika.

Průkazka pro alergiky – víte o její existenci?

Náramky (nejen) pro alergiky

Alternativou kartiček pro alergiky jsou, obzvláště mezi mladší generací, náramky odkazující na onemocnění, kterým dotyčný trpí. Ano, ne každý teenager, ale ani dospělý je bude chtít nosit a zároveň ne každý jedinec poskytující první pomoc si ho všimne. Ale za mne určitě lepší to alespoň zkusit než rovnou zavrhnout.

Náramky se vyrábějí pro konkrétní skupiny pacientů, ale existuje i možnost objednat si náramek, na němž si text volíte sami. Je možné vybrat si z různých materiálů – nejlevnější jsou plastové, dražší pak látkové, kovové. Tato možnost je dnes již nejen v cizině, ale i na českých webových stránkách.

Příklad identifikačního osobního náramku (foto: www.bodyid.com)

„KPZ" alergiků – příruční lékárnička

Co je ale nejpodstatnější – lidé, kteří o svých zdravotních problémech vědí, by u sebe měli mít svou „krabičku první (poslední) záchrany“, resp. pohotovostní balíček obsahující tyto léky:

  • antihistaminika

- léky blokující účinek histaminu, tj. látky, která se uvolňuje při alergické reakci, díky čemuž dochází k tlumení reakce

- podávají se v tabletové formě

- v akutním případě je doporučováno, v rámci co nejrychlejšího nástupu účinku, dané tablety rozkousat

- nejznámější jsou Zyrtec, Claritine, Zodac nebo Xyzal

  • kortikosteroidy

- tablety potlačující alergický zánět

- opět je nejefektivnější je před spolknutím rozkousat

  • inhalační léky

- napomáhají roztažení průdušek při astmatických záchvatech, které bývají součástí anafylaktického šoku

  • autoinjekční pero s adrenalinem (epinefrinem)

- účinná látka působí proti poklesu krevního tlaku a zároveň napomáhá rozšiřování průdušek a tím pádem i dýchání

Aplikace klasických léků, je-li možná, je jednoduchá. Použít správě inhalační léky je trochu náročnější. Laik si často není jist, zda došlo ke správnému podání a vdechnutí. Ovšem největší obavy bývají z použití injekčního pera. Po vlastní zkušenosti musím říci, že zcela zbytečně. Nemusíte se obávat, že budete hledat žílu a do ní se snažit dávku léku aplikovat. Bohatě postačí, když lék píchnete do podkoží, do svaloviny stehna či břicha. Dokonce ani nevadí, když to bude skrz oblečení. 

Pozor: Zhruba u poloviny lidí se alergická reakce při opětovném bodnutí hmyzem objeví znovu. Reakce se mohou při každém dalším bodnutí zhoršovat.

Laická první pomoc aneb kardiopulmonální resuscitace

Ač toto označení může znít někomu lehce pejorativně, není to tak rozhodně myšleno. Pakliže by totiž v řadě případů k první pomoci od náhodně kolemjdoucích či kolemjedoucích nedošlo, spočívala by lékařská pomoc, budeme-li lehce cyničtí, pouze v provedení pitvy a sepsání úmrtního listu.

Jak tedy konkrétně pomoci? Základem je kontrola životních funkcí – zjištění, zda dotyčnému člověku bije srdce a zda dýchá. Pokud tomu tak není, přistupujeme k oživování, resp. masáži srdce, příp. umělému dýchání.

Mnohým z vás vytanou na mysl zapomenuté poměry kolikrát stlačit hrudník a kolikrát provést dýchání z úst do úst. Neděste se. Nebudete je nezbytně potřebovat. Dnešní trendy se změnily i v této oblasti. Laická první pomoc při resuscitaci spočívá nejprve v zajištění průchodnosti dýchacích cest následované nepřímou srdeční masáži, a to zhruba ve frekvenci 100 stlačení za minutu, zhruba do hloubky 5 cm (stlačení hrudního koše) u dospělého. Dýchání z úst do úst můžeme ponechat, obzvláště jsme-li s postiženým sami, až na příjezd záchranné služby.

Lékařská první pomoc

Souběžně s analýzou situace a naší první pomocí bychom měli volat i záchrannou službu (telefonní číslo 155, příp. integrovaný záchranný systém 112). Nejen že zajistí výjezd záchranářů, příp. dalších jednotek, ale bude nám zároveň i nápomocna v poskytování první pomoci. Třeba i poradí podívat se dotyčnému do kapes či batohu, jak tomu bylo v mém případě, zda dotyčný u sebe nemá v peněžence mezi doklady např. průkazku diabetika. A on měl přímo injekční pero s adrenalinem.

Vůbec mne v tu chvíli nenapadlo dotyčného prohledávat. Naopak i přes posvěcení, resp. přímou navigaci záchranářů, jsem si připadala trochu nepatřičně. Tento pocit ovšem přebyl fakt, že po aplikaci epinefrinu začal dotyčný pán nabývat vědomí.

Zajímavost: Ne všichni alergici a ostatní pacienti důvěřují tištěným materiálům. Jedna z respondentek (jedná se o diabetičku) situaci vyřešila tetováním – má na krku vytetován následující text „Diabetik 1. typu“, viz obrázek níže.

 


Články na podobné téma