Astma – 1. část

Co je astma?

Mnozí lidé dokáží rozpoznat průduškové astma u dítěte nebo dospělého jako záchvaty dušnosti s pískavým dechem, dostavující se při námaze, popřípadě i v klidu, které mohou být mírné , ale i těžké. Někdy se podaří nají specifický provokující „spouštěč“ záchvatů, jímž může být např. zvířecí srst, kouř nebo pyl.
Astma u každého jednotlivého pacienta je výsledkem mnoha faktorů, takže je velice těžké podat jednoduchou definici této nemoci.
Termín astma se užívá souhrnně pro všechny stavy, jejichž podstatou jsou záchvaty dušnosti způsobené přechodným zúžením průdušek, jimiž proudí vzduch v plicích. Je mnoho faktorů které přispívají k prvotnímu vývoji astmatu, a četné jsou i podněty bezprostředně vyvolávající záchvat. Z tohoto důvodu jsou příčiny i příznaky astmatu u různých pacientů dosti odlišné.
Astma lze nejlépe definovat jako onemocnění charakterizované zánětem dolních dýchacích cest s mnohem vyšší citlivostí na specifické podněty (spouštěče), které vyvolají zúžení dýchacích cest a omezují proudění vzduchu, výsledkem čehož je dušnost a/nebo dech s pískoty.
Tato zvýšená citlivost či přecitlivělost dýchacích cest se odborně označuje jako bronchiální hyperaktivita..
Astma tedy není jediná nemoc: rozlišuje se řada různých typů průduškového astmatu. Průběh u jednotlivého pacienta vždy záleží na závažnosti nemoci a provokačních mementech záchvatů. Astma je onemocnění s velmi individuálními rysy, a tak i jeho léčba musí plně respektovat konkrétní okolnosti jeho vzniku a průběhu u jednotlivých nemocných.

Jak časté je astma?

Stručná odpověď zní velmi. Astma je v posledních 20 letech častější, a to bez ohledu na to, z jakých ukazatelů vycházíme. Např. od poloviny 70. do začátku 90. let se pětkrát zvýšil počet pacientů, kteří pro astmatický záchvat vyhledali pomoc lékaře. To platí zejména u dětí.
Proč dochází k nárůstu astmatu? Vina spočívá na bytových alergenech v domácím prostředí, na virových infekcích, na různých aspektech klimatu v budovách, jako je např. centrální vytápění, na znečištění vzduchu a na stresu moderního způsobu života. Avšak ani u jednoho z těchto faktorů nebyl jednoznačně prokázán samostatný příčinný vztah ke vzniku astmatu. Ve skutečnosti je s největší pravděpodobností důsledkem jejich kombinace, přičemž nejvýznamnější příčinou jsou patrně alergie.

Příčiny a spouštěcí faktory astmatu.

Jak začíná astma? „Rodinná tendence“ k astmatu není nikdy absolutní: průduškové astma se nedědí stejným způsobem jako barva očí nebo krevní skupina a děti pacienta s těžkým astmatem nemusí touto nemocí nikdy onemocnět. Pro vznik a zhoršování astmatu jsou naprosto prvořadé faktory zevního prostředí (např. alergeny a vystavení pasivnímu kouření).
Nicméně platí, že pro vzklíčení „semínka“ astmatu je nutná ta „správná půda“.
Objevení se prvních příznaků astmatu je tedy spojováno s mnoha faktory. Např. astma v dospělém věku často začíná po nachlazení nebo viróze, ale iniciátorem může být i vystavení (expozice) provokujícímu faktoru na pracovišti.

Avšak nejdůležitějším faktorem při vývoji astmatu, zejména u dětí je expozice roztočům v prachu v domácnosti. Je-li citlivý jedinec po určitou dobu vtaven bílkovině v trusu těchto roztočů, dojde ke vzniku přecitlivělosti na „cizorodou látku“. Po vdechnutí bílkoviny dojde k reakci ve výstelce průdušek a k zánětu dýchacích cest. Zánětem se zvýší dráždivost průdušek, takže při každém dalším kontaktu s roztoči, nebo jiným možným spouštěcím podnětem nastává zúžení průdušek a dostavují se příznaky astmatu. K vývoji astmatu přispívají i další okolnosti. Může to být i kouření matky během těhotenství a vystavení dítěte cigaretovému kouři, je-li nuceno být pasivním kuřákem.

Zánět dýchacích cest

Astma je tedy důsledkem zánětu zvyšujícího dráždivost dýchacích cest. Zánět, který je obecnou snahou těla o odpověď na útok zvenčí, je přítomen u většiny nemocí jako jsou artritida, kolitida nebo dermatitida. Problém nastane, když zánět neustupuje a stává se vleklým neboli chronickým, jako je to v případě astmatu.
Zúžení průdušek a dušnost s pískoty je výsledkem tří oddělených procesů. Prvním z nich je otok střední vrstvy průdušky (submukóza), druhým zvýšená produkce hledu hlenotvornými žlázkami (tento hlen musí být vykašlán)¨a třetím stah hladké svaloviny po uvolnění určitých látek z buněk, které jsou nositelem zánětu.
Důsledkem těchto tří změn je zúžení dýchacích cest, které ztěžuje proudění vzduchu jako plic při nádechu, tak z plic během výdechu. Pacient tak pociťuje nedostatek dechu, tj. stává se dušným, a průdušky vydávají pískavé či hvízdavé zvuky, odborně označované jako pískoty. Příznaky astmatu se mohou objevit bez jakéhokoliv zjevného důvodu nebo mohou nastoupit po evidentním kontaktu se známým „spouštěcím“ podnětem, např. pylem apod.

Hlavní provokující podněty astmatu

U vnímavých osob mohou některé z níže uvedených „spouštěčů“ vyprovokovat astmatický záchvat. Postižený záhy rozpozná, který z těchto podnětů pro něj platí.