Hlavní příčinou obtíží při astmatu je zúžení dýchacích cest. Toto zúžení vzniká spolupůsobením několika různých procesů, které mají společný původ v astmatické reakci průduškové stěny.
Astma je jednou z nemocí, které se navenek projevují velmi pestrým klinickým obrazem. Spektrum příznaků může být značně široké a mnohdy se nemoc může skrývat za příznaky zcela netypickými. Projevy astmatu záleží nejen na tíži onemocnění, ale také na věku pacienta a jeho celkovém způsobu života. Mezi typické projevy astmatu patří kašel, dušnost, pískoty a pocit tíže na hrudníku.
Pokud si uvědomíme základní mechanismy rozvoje astmatické reakce, je pochopitelné, že k hlavním příznakům patří dušnost způsobená nedostatečnou průchodností dýchacích cest při stažení průduškového hladkého svalstva, otoku sliznice a nadprodukci hlenu. Podle toho, který z uvedených mechanismů má převahu, má i astmatická dušnost řadu různých odstínů.
Astmatická dušnost je většinou typicky výdechová a je často doprovázena pískoty, které však mohou být i jediným projevem astmatu. Je to způsobeno tím, že při nádechu dochází tahem hrudníku k rozpínání plic a tím také k určitému rozšíření průdušek. Při výdechu se naopak dýchací cesty i u zdravého člověka mírně zužují.
Jsou-li pak dýchací cesty nemocného navíc ještě zúženy astmatickou reakcí, zúžení dýchacích cest při výdechu tento stav ještě zhoršuje. Doba výdechu se typicky prodlužuje a výdech obvykle není úplný. Část vzduchu se v plicích zadržuje a dochází tak ke zvýšení plicního objemu.
Kdy dušnost přetrvává
U nedostatečně léčeného astmatu, kde trvale existuje určitý stupeň zúžení dýchacích cest a plíce tak vlastně při dýchání neustále přemáhají odpor, může toto objemové zvýšení dlouhodobě přetrvávat. Především u lidí středního a vyššího věku, jejichž plicní tkáň stárnutím ztrácí svou pružnost, se toto „přefouknutí plic“ stává postupně chronickým, často se přidává potrhání přepážek mezi plicními sklípky a vzniká plicní rozedma (emfyzém). V těžších případech dušnosti, kdy rozšíření dýchacích cest při nádechu již nestačí k překonání zúžení průdušek, nabývá dušnost trvalého charakteru a projevuje se v obou dechových fázích, nádechu i výdechu.
Některé podněty (např. inhalace většího množství alergizujících látek, tělesná zátěž, inhalace studeného vzduchu nebo dráždivých látek – oxidu siřičitého, různých chemikálií apod.) vyvolávají okamžitou reakci, jejímž hlavním mechanismem je křeč (spasmus) hladkého svalu ve stěně průdušky. Tato reakce se rozvíjí během několika málo sekund až minut a může dosáhnout dosti značné intenzity. Velmi rychle může dojít k dechové nedostatečnosti a poruše okysličení organismu. Rychlost a stupeň této reakce obvykle záleží jak na intenzitě podnětu, tak i na stupni pacientovy průduškové reaktivity.
Po inhalaci bronchodilatačních léků, které působí především na průduškový hladký sval, dušnost obvykle opět rychle ustupuje v závislosti na tom, jak křeč svalu povoluje. Ke zvládnutí tohoto typu reakce je kromě včasného podání bronchodilatačních léků nutné i okamžité odstranění vyvolávajícího podnětu. Není-li reakce léčena včas, uplatňují se postupně i další patologické mechanismy (otok sliznice, produkce hlenu), které následně zhoršují odpověď na léčbu.
Zdroj: publikace Překonejte své astma. Viktor Kašák, Petr Pohunek, Ester Seberová. Nakladatelství Maxdorf, 2. vydání.
