V jednom z dřívějších článků zazněla myšlenka, že s časovým odstupem věci hodnotíme jinak, s chladnější hlavou, a na první pohled nepříznivé události později vnímáme vlastně jako dobro. Tuto myšlenku bych chtěla použít i dnes v kontextu tak závažného fenoménu, jakým je celiakie, která se v naší společnosti objevuje čím dál častěji a která v minulém roce „navštívila“ i naši rodinu…
Regulérní krevní testy, které měly širší záběr, než jsem předpokládala, prokázaly u tehdy tříletého syna zvýšené hladiny protilátek ATTG. Byla nám doporučena návštěva gastroenterologa, vysvětlil se průběh vyšetření a diagnostiky celiakie (několikrát zaznělo slovo „biopsie“), možná rizika atd. Dieta se nedoporučovala, až po dohodě s gastroenterologem.
Bylo to jako blesk z čistého nebe, jelikož syn neměl žádné výraznější nebo dlouhodobější obtíže, které by vypovídaly o tomto onemocnění. Nejspíš všechno bylo právě na začátku. Dokonce jsem tomu nechtěla věřit a požádala jsem o opakované odběry, jejichž výsledky se nezměnily. A tak jsem začala přemýšlet a všechno najednou získávalo jiný smysl. Řidší stolice nebyla „jen tak z jídla“ a jarní únava nebyla vůbec jarní. Také jsem pozorovala, že když syn nepožívá lepek, cítí se znatelně lépe.
„Chyby“, kterých se můžeme dopustit
Neuposlechli jsme doporučení ohledně diety a nastolili jsme synovi bezlepkovou stravu. To děsivé slovo „biopsie“ – a nic místo toho – bylo pro nás nepřípustné. Hladiny protilátek byly dost vysoké na to, aby se syn považoval za zcela jistého celiaka. Tak proč chodit na biopsii, která by to stejně nezměnila. K tomu se přidalo období dovolených, rodinné události, začátek školního roku… Mezitím jsme si všichni pomalu zvykali na bezlepkovou dietu syna, který sám začínal vnímat potíže i po malém požití lepku. Návštěva gastroenterologa byla stále v plánu, prozatím myšlenkovém.
Až po několika měsících mi jeden moudrý lékař řekl, že pro diagnostiku celiakie není třeba biopsie, jde to dobře i na základě krevních testů, což je také běžnou praxí na západě. A věřte mi, že kdybych to věděla na začátku, objednáme se k odborníkovi ihned.
Nakonec jsme se na gastro dostali po půlroce diety a testy (dle předpokladu) neprokázaly objektivní výsledek. Mohli bychom vysadit dietu a přijít na krevní testy znovu, až začnou výrazné obtíže. Ale za jakou cenu? A proč, když výsledek byl zjevný. Zvolili jsme bezlepkovou stravu a s lékařem jsme se domluvili na pravidelných setkáních. V našem případě to na věci nic nezměnilo, jen jsme na celiakii nedostali „papír“.
Proč tolik celiaků?
Nejsem lékařka ani výživový poradce, jsem vystudovaná tlumočnice a překladatelka. Ale hodně čtu, setkávám se s lidmi a přemýšlím. A jsem přesvědčena, že právě přemýšlet, snažit se porozumět jednotlivým souvislostem je v dnešní době velmi důležité, ať se jedná o očkování, neopodstatněné amniocentézy nebo třeba celiakii.
Proč si myslíte, že je toto onemocnění v dnešní době tolik časté? Například mí rodiče měli ve svém okolí jednoho celiaka. My, o několik desítek let později, jen ve svém blízkém okolí máme minimálně pět lidí, kterým lepek působí potíže, ať už se jedná o celiakii nebo alergii na gluten. A dědičná predispozice se v těchto případech nepotvrzuje, citlivost organismu ano (např. alergie).
Pro každého, kdo o tom aspoň trochu přemýšlí, musí být zcela zjevné, že celiakie patří mezi civilizační choroby, je výsledkem působení čím dál agresivnějšího lepku, který vzniká neustálým šlechtěním obilovin. Doplácí na to citlivější, slabší organizmy. Logicky v budoucnu přijde řada i na ty „zdravější“ osoby. Samozřejmě pokud se něco nezmění. Ale korporáty vám o tom neřeknou, ani to nepotvrdí.
Je vůbec zvláštní, proč lidé (rozumné, civilizované bytosti, jak o sobě říkáme) každodenně podnikají kroky, které vedou spíš ke všeobecnému zhoršení a nakonec zániku života. Společnost si uvědomuje, že něco není v pořádku, ale jako by se nás to netýkalo. Asi je naivní čekat, že se „špičky“ posadí u kulatého stolu a řeknou: „Dost! Musíme to změnit…“ Mají příliš svázané ruce. Ale my, každý jednotlivý člověk, můžeme přemýšlet a po krůčcích měnit svůj vlastní život, měnit ho k lepšímu.
Celiakie jako dar – přirozená obrana organizmu
A teď přijde myšlenka, která možná mnohé z vás překvapí, ale naše prvotní rozhořčení pominulo a nakonec jsme začali vnímat synovu celiakii jako dar, jako přirozenou obranu organizmu proti „vydobytkům civilizace“. Toto onemocnění vlastně chrání mladé tělíčko před nejrůznějšími dortíky, cukrovinkami a nápoji, které svým složením často připomínají malou chemickou laboratoř, „prázdným“ rozmrazeným pečivem, nejrůznějšími míchaninami. A co je důležité, svůj stav musí respektovat jak samotné dítě, tak všichni kolem.
Ano, není to vždy snadné. Obzvlášť v dětských kolektivech, během nejrůznějších oslav apod. V tomto ohledu je to lépe zvladatelné pro dospělého. Bezlepková dieta je dražší a často je to i časově náročné, obzvlášť když vzdělávací zařízení nezajistí vašemu dítěti potřebnou dietu. Ale život je otázkou priorit, a když vezmete v úvahu momentální stav blízkého člověka a zdraví nás ostatních v dlouhodobé perspektivě, pak myslím není o čem diskutovat.
Existuje tolik možností
Zjistili jsme, že bez lepku se dá žít poměrně příjemně, a s ohledem na všechno, co bylo řečeno, jsme i my – ostatní členové rodiny – začali omezovat lepek ve své stravě. Jak říká náš lékař, MUDr. Peter Szitányi, Ph.D., který je kapacitou ve svém oboru a člověkem, s nímž je možný konstruktivní dialog, dobře vyvážená bezlepková dieta není na škodu.
Tímto nevyzývám k vyřazení lepku u zdravých osob. Lepek je důležitý, ale ten zdravější. Existují starší odrudy obilovin (např. špalda), které nejsou přešlechtěné. Pečivo si můžete péct sami (pozor na hotové směsi pro domácí pekárny, dokonce ty bezlepkové, které obsahují příliš mnoho škrobů). Je lepší čistý kousek masa než uzenina, jejíž složení je na pět řádků. Pro ukojení touhy po sladkém se otevírá široké spektrum medů, sirupů nebo kvalitní čokolády s jednoduchým složením. No a ten skvělý pocit, že pro sebe (nebo blízké) děláte dobře…
Pokud se celiakům zdá, že bezlepková dieta je složitá a že vlastně nemají co jíst, není to pravda. Je široký záběr přirozeně bezlepkových potravin v nejrůznějších podobách. Jen je třeba o tom trochu přemýšlet, možná víc než před zjištěním onemocnění nebo volbou diety.
Tady ale buďte na pozoru – ne všechno, co je bezlepkové, musí být zaručeně zdravé. Podle mého známého Daniela Doležala, odborníka v oblasti zdravé výživy ze společnosti Danfood, příliš škrobů, které jsou základem bezlepkové mouky, nejrůznějších směsí nebo kupovaného bezlepkového chleba, tělu neprospívá. Lepší je volit přirozeně bezlepkové výrobky. Dále by se rozhodně nemělo přehánět s pochutinami, jako jsou např. rýžové chlebíčky, které mají vysoký glykemický index.
Platí zde pravidlo: zdraví je v jednoduchosti a střídmosti.
Autor: ih
Zdroj: UvědomělýRodič.cz
Foto: Nimkenjakh/Fotolia.com, uvedomelyrodic.cz
Pozn.: snímek loga „Bezlepkový výrobek“ byl pořízen z balení hladké pohankové mouky, výrobce BIO Harmonie
Autor: iryna h.
Vystudovaná překladatelka a tlumočnice, zakladatelka internetového projektu UvědomělýRodič.cz, matka čtyřletého syna s alergií na BKM a celiakií.