Zelenina by měla být pravidelnou celoroční součástí naší stravy. Doporučené množství zeleniny, které bychom měli ročně zkonzumovat, se uvádí nejčastěji v rozmezí 130 - 150 kg, což odpovídá denní porci 350 - 400 g (nezkonzumované samozřejmě najednou, ale rozdělené do více porcí). Upřednostňovat bychom dle výživových doporučení měli zeleninu syrovou nad tepelně upravenou, ideálně v poměru 2/3 : 1/3, neboť tepelnou úpravou dochází ke ztrátám cenných látek v zelenině obsažených.
Praxe je samozřejmě poněkud odlišná. V ČR bohužel konzumujeme zeleniny podstatně méně, než bychom měli (statistiky hovoří o cca 80 kg/rok, často ji zbytečně tepelně upravujeme, příp. volíme nešetrný způsob úpravy, čímž devalvujeme nutriční hodnotu.
Přijmout takové množství zeleniny, abychom získali pro naše tělo optimální množství minerálních látek, vitaminů, ale i enzymů či vlákniny, činí někdy obtíže i zdravým lidem, natož alergikům. Ti často musí ze svého jídelníčku vyřadit více druhů zeleniny - málokdy se totiž alergie vztahuje pouze na jeden. Která zelenina vadí nám Čechům nejčastěji? Jak se tato nesnášenlivost projevuje a proč k ní dochází? Tyto i další informace se dozvíte z následujících řádků.
Příčiny vzniku
Alergii na zeleninu způsobují dva mechanismy - jednak bílkoviny obsažené přímo v daných plodech, obdobně jako je tomu při alergických reakcích na jiné potraviny, a jednak jsou spouštěči pyly jiných rostlin, které ulpěly na povrchu zeleniny. V obou případech na ně reaguje náš organismus přecitlivěle a dochází k aktivaci imunitního systému.
Alergenní druhy zeleniny
Nejsilnější a nejčastější alergeny nalezneme mezi zeleninou kořenovou a plodovou, ale i dalšími skupinami:
- kořenová zelenina – mrkev, petržel, křen, celer (patří mezi nejnebezpečnější alergeny na světě, proto je zařazen na seznam 14 hlavních potenciálních alergenů, které podléhají legislativnímu značení)
- plodová zelenina – tykvovité (okurka, tykev, meloun), lilkovité (rajčata, papriky, lilek brambor)
- cibulová zelenina – cibule, česnek, pórek
- listová zelenina - špenát
- lusková - hrášek
- košťálová - křen, hořčice, ředkvičky, kapusta
- koření – kerblík, kopr, fenykl, šalvěj, petrželka, libeček
Jak je vidno, jedná se o velmi pestrou skupinu alergenních druhů. Většina z nich má společné, že jejich bílkoviny jsou termolabilní, a proto mohou někteří alergici tepelně upravenou zeleninu konzumovat. Netýká se to ovšem všech druhů. Příkladem budiž např. celer či rajče, resp. výrobky z nich. Někteří alergici reagují negativně i na rajský protlak, kečup, v případě celeru na zeleninové polévky, omáčky či pečená masa.
Bílkovinný alergen brambor se sice ničí varem, ale má jiné specifikum. U řady alergiků dochází k tzv. kontaktní alergii, kdy nástup alergické reakce může být způsobem pouhým dotykem při škrabání, krájení či strouhání bramborových hlíz v syrovém stavu.
Příznaky alergie na zeleninu
Alergická reakce na zeleninu se projeví, stejně jako je tomu i u alergií na ovoce nejčastěji ihned po její konzumaci, a to tzv. orálním alergickým syndromem (OAS). Název vychází z toho, že obtíže jsou lokalizované hlavně v dutině ústní a krku. Konkrétně se jedná o:
- svědění a pálení rtů, jazyka, sliznic v dutině ústní
- otoky rtů a měkkého patra
- pálení v krku
Časté jsou dýchací problémy – vodnaté rýmy, dušnost, masivní otoky dýchacích cest, kožní obtíže (zarudnutí, svědění, vyrážky, kopřivky, zhoršení ekzémů) a vyskytovat se mohou i příznaky postihující trávicí trakt – bolesti břicha, křeče, průjmy, i zvracení.
U velmi silných alergiků může dojít i k anafylaktickému šoku - poklesu krevního tlaku a selhání oběhového systému, který může mít v případě neposkytnutí rychlé pomoci i fatální důsledky.
Diagnostika
Stanovení správné diagnózy nebývá vždy úplně lehké. Základními testy, které jsou využívány při diagnostice alergií na jednotlivé druhy zeleniny, jsou:
- kožní testy
- krevní testy – laboratorní vyšetření protilátek, stanovení hodnot IgE
- eliminačně expoziční test (EET)
Podrobné informace o těchto metodách se dočtete článku Diagnostika a léčba potravinové alergie.
Zkřížené alergie
Obdobně jako u ovoce (ale i jiných potravin), se vyskytují i u zeleniny, tzv. zkřížené alergické reakce, a to ve značné míře. Charakterizovat je můžeme jako současné negativní reakce na více alergenů, které se navzájem podmiňují, což je dané podobností alergenů, konkrétně druhy a řazením aminokyselin tvořících jejich bílkoviny. Rozlišit můžeme:
1/ zkřížené alergie mezi pyly a zeleninou (tzv. pylově potravinový syndrom)
- tento druh zkřížené alergie se týká až 70 % pylových alergiků
- nejběžnější jsou:
a/ alergie na pyl břízy a lísky (časný, jarní pyl)
- kořenová zeleninu, hlavně celer a mrkev
- fazole, hrášek, syrové brambory
b/ alergie na pyly trav a obilovin (čeleď lipnicovité)
- rajče, paprika, hrášek, meloun, kedlubny a ředkvičky
c/ alergie na pyly hvězdnicovitých bylin a pelyňku
- kořenová zelenina (mrkev, celer, petržel)
- cibule, česnek
- kořeninová zelenina (paprika, koriandr, kmín, fenykl, pepř, anýz aj.)
d/ alergie na ambrózii (plevel čeledi hvězdnicovitých)
- okurky, melouny, cukety
2/ zkřížené alergie mezi různými druhy zeleniny
- např. alergie na celer bývá často spojena i s alergií na mrkev, petržel a některými zástupci kořeninové zeleniny (kopr, fenykl, libeček)
Prevence a léčba
Základem prevence je vynechat ze stravy všechny druhy zeleniny, které nám způsobují alergické projevy, příp. tyto potraviny nekonzumovat syrové, ale pouze tepelně opracované či alespoň oloupané – jsou-li tyto kroky k eliminaci zdravotních obtíží dostačující.
Léčba je velmi obtížná, obzvláště u polyvalentních alergií. Nejmodernější metodou, zaměřenou na příčinu alergií je tzv. specifická imunoterapie, která napomáhá tělu vybudovat si obranyschopnost proti pylům a proteinům, jejž způsobují alergické reakce. Medikamentózní léčba se pak soustředí převážně na zmírnění a potlačení příznaků již propuklé alergické reakce. K tomuto účelu slouží antihistaminika (perorální – př. Dithiaden, Zyrtec a inhalační – Ventolin, Berotec aj.) a kortikosteroidy (perorální – např. Prednison, ve formě čípku – Rectodelt. Alergici by měli mít tyto léky vždy u sebe, těžcí i autoinjektor s adrenalinem, aby bylo možné poskytnout při anafylaktickém šoku co nejrychleji první pomoc (aplikuje se do stehna).